Ministrant v kostele, ministrant mimo kostel

Kostel je dům Boží. Zde přebývá ve svatostánku Pán Ježíš. Proto se zde chováme vždy zbožně a tiše. Na mši svatou přichází ministrant včas, alespoň 15 minut před začátkem.

Sakristie je místnost, kde se uchovávají posvátné nádoby, knihy a mešní roucha, také se zde oblékají ke mši svaté ministranti s knězem. Protože je sakristie většinou hned vedle presbytáře (to je místo, kde je oltář), je nutné, aby se ministranti chovali tiše. To znamená, že nemohou v sakristii provádět to, na co jsou zvyklí venku, třeba na hřišti.

Po příchodu do sakristie se ministrant převleče, do ministrantského obleku. Každý má svůj. Oblečení se skládá z komže (suknice), límce a superpelice (rochety). Když je ministrant oblečený, čeká v tichosti na začátek mše svaté. Během čekání starší ministrant nebo p. farář rozdělí jednotlivé funkce.

Svou službu Pánu Ježíši má přenášet i do osobního života - v rodině, ve škole, v partě mezi kamarády, na ulici, v autobuse, v obchodě atd. Udělá si čas na modlitbu ráno, v poledne, večer a před jídlem. Nezapomíná ani na četbu Písma svatého. Slouží nejen při mši svaté, ale rád pomáhá doma rodičům, sourozencům, je ohleduplný vůči ostatním lidem, je zdvořilý ke staršímu, ve škole je čestný a kamarádský, svědomitě plní své povinnosti a pomáhá tam, kde je třeba.

A tím vším vydává svědectví o Pánu Ježíši.