Liturgické postoje a gesta
Protože je liturgie velice vznešená služba, je potřeba, aby se ministrant choval důstojně a zaujímal určité předepsané postoje. Pohyby se proto provádějí klidně, ne moc rychle, ani strnule, ale přirozeně. Je důležité, aby ministrant věděl, jak držet tělo při různých liturgických postojích.
Při mši svaté ministrant při různých úkonech:
• stojí
• sedí
• pokleká
• klečí
• chodí
• uklání se
• (bije se v prsa; znamená se křížem)
Stání
- stojíme vždy vzpřímeně, paty u sebe. Když stojíme, znamená to, úctu k tomu, kdo k nám mluví - např. k Ježíši při evangeliu
- při stání, pokud nic nedrží v rukou - má ruce sepjaté, dlaně k sobě, mírně šikmo nahoru, pravý palec přes levý
- pokud drží něco v jedné ruce např. kadidelnici - má druhou ruku položenou na prsou
Stání znamená vzdávat poctu. Jako se postavíme, když přichází výše postavený, tak také stojíme při modlitbě, neboť při ní hovoříme s Bohem, jemuž je třeba vzdát poctu. Stání také vyjadřuje naši připravenost na Boží volání.
Sezení
- sedíme vzpřímeně, paty u sebe, ruce na stehnech (na kolenech)
- jsme uvolnění a klidní, abychom mohli plně a dokonale naslouchat
- sezení je liturgický postoj, při němž nasloucháme - jak čtením, tak zpěvu
- vyjadřuje navenek vnitřní postoj klidu, rozjímání, ztišení. Proto je vhodné, abychom po svatém přijímání seděli.
Klečení
- klečíme vzpřímeně, nohy u sebe, sepnuté ruce. Klaníme se Bohu, značíme tím, že jsme pokorní, protože Bůh je mnohem větší než já.
- klečení je jakési připomenutí vlastní hříšnosti
- vyjadřuje velmi naléhavou modlitbu, vnitřní uctívání Božího majestátu a také vzdání pocty
Pokleknutí
- poklekáme na pravé koleno. Projev úcty a pokory před Pánem Ježíšem v eucharistii
- poklekáme se vzpřímeným tělem a sepjatýma rukama
- pokud drží v ruce svíčky, kříž, berlu, mitru, kadidelnici a loďku - neklečí ani nepokleká (výjimka je u kadidla při proměňování, kdy turiferář s navikulářem klečí
Úklona
- ukláníme se ohybem v půlce zad. Pozdrav oltáře, uctění místa, kde se slaví eucharistie.
- ukláníme se před oltářem, při příchodu a odchodu průvodu; při ,,Věřím...", při slovech: ,,Skrze Ducha sv. přijal... a stal se člověkem".
Sklon hlavy
- projev úcty Ježíši a celé Nejsvětější trojice
- když jsou jmenovány současně tři Božské osoby, např.: ,,Sláva Otci i Synu i Duchu svatému"
- při jménu Ježíš
- při jménu P. Marie
- při jménu svatého, k jehož cti se mše svatá slaví
Podání ruky
- podáváme vždy pravou ruku, díváme se do očí. Vyjadřujeme odpuštění, přátelství, jednotu
Chůze
- chodíme přiměřeně pomalu
- má vyjadřovat radost a připravenost ke službě
Držení rukou
- sepnuté ruce směřují vzhůru, značí symbol, že se chceme nechat spoutat Ježíšem, chceme svou vlastní vůli podřídit vůli Boží. Prsty směřují vzhůru, tedy jako naše modlitba má stoupat vzhůru k Bohu.
Bití v prsa
- bijeme se pěstí dvakrát do hrudní kosti. Děláme to při vyznání hříchů, protože se chceme probudit z dělání hříchů, vyburcovat se k zamyšlení nad sebou a k obrácení
Prostrace
- ležení s tváří k zemi
- znamení nejhlubší pokory a úcty
- používá se pouze na Velký pátek, při jáhenském, kněžském a biskupském svěcení a při věčných slibech
Znamení kříže
- je vyznáním víry v Kristu, který nás na kříži spasil
- na začátku a na konci mše svaté se dělá tzv. velký kříž na slovech: ,,Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého".
- při evangeliu se dělá tzv. malý kříž při slovech: ,,Slova svatého evangelia podle..."
- kříž palcem pravé ruky na čele, ústech a prsou
• VELKÉ ZNAMENÍ KŘÍŽE - připomíná nám, že Ježíš pro nás umřel na kříži
• KŘÍŽEK NA ČELE ZNAČÍ - chceme pochopit Boží slovo
• KŘÍŽEK NA ÚSTECH - chceme v každé době Boží slovo vyznávat
• KŘÍŽEK NA PRSOU - v srdci chceme Boží slovo vždy uchovávat a jednat podle něho
- znamení kříže je symbol křesťanství a vyjadřuje, že všechna milost, kterou liturgie zprostředkovává, vyvěrá z pramene kříže. Je také prostředkem vlastního požehnání. Dále vyjadřuje životní cestu křesťana, po níž má kráčet; skrze utrpení ke slávě, po vzoru Pána Ježíše.